Vltava, česká národní řeka, přilákala velký počet posluchačů na další (v letošním školním roce poslední) přednášku z cyklu Voda je život. Přednášejícím byl loňský absolvent jednooborového maturitního studia Pavel Kopáč, podporovaný zde mohutnou klakou svých spolužáků.

Nejprve vysvětlil, že jméno řeky je původu germánského. Wilth – ahwa znamenalo totiž divoká, prudká. Kosmas ve své kronice užívá pojmenování Wiltawa a od 13. století se mění na Wltaua.

Její délka je 430 km a povodí má rozlohu 28 090 čtverečních kilometrů.

Zajímavostí je tzv. mělnický paradox. Při soutoku dvou řek je tradičně ponechán název té, která má v onom místě větší průtok. Ačkoli u Mělníka je to Vltava, tok dál pokračuje jako Labe. Je to způsobeno asi tím, že kolem Labe byla větší obydlenost a také se jedná o řeku mezinárodní.

Už od dob minulých byly vodní toky považovány z hlediska cestování za nejlepší, využívala se splavnost a při zámrazu fungovaly jako klasická cesta.

Prvními plavidly byly monoxyly, vyrobené pomocí ohně z jednoho kusu kmene. Později nastoupily vory tvořené ,,prameny“ z klád. Prvním větším plavidlem byl naháč. Loď bez výstroje, která dovezla sůl, pak byla prodána na palivo a plavci se vraceli po svých zpět. O něco vybavenější byl šinágl s malou kajutou a kormidlem, které bylo vzhledem k ponoru velké, a musela na něm stát bedna s kamením.

Všichni jistě známe píseň Za vodou, za vodou, za vejtoňskou hospodou… Ano, právě v Praze Na Výtoni bylo to nejznámější přístaviště.

Parníky byly poměrně nákladnou záležitostí. První český parník nesl jméno primátora Ditricha, jeho posádku tvořilo asi sedm lidí. Občas docházelo k explozi parního stroje a následkem toho ke zničení celého parníku. Lodě zvané Maďarky sloužily jako hydrobusy pendlující mezi Československem, Maďarskem a Francií.

První plavební zákony byly vydány už za vlády Karla IV. Splavnění Vltavy podporoval i Ferdinand I. a za Ferdinanda III. došlo ke splavnění Svatojánských proudů (dnes Štěchovická přehrada).

První plavební komoru v Čechách zkonstruoval Ferdinand Schor, její rozměry jsou 26,5 x 5 m, a existuje dodnes.

Otcem myšlenky o vltavské kaskádě byl Ing. Josef Bartovský. Po postavení přehrad Vraný a Štěchovice přišel Únor 1948  a původní myšlenku nahradilo, tehdy tak typické, veledílo Slapská přehrada. Ta měla vyrábět elektřinu a plavební komoru neměla. Od 60. let přibývají Orlík, Kamýk či Hněvkovice. Vltava jako taková byla dlouho nesplavnou řekou, před deseti lety začala realizace splavňování pro účely rekreace.

Vše vyřčené bylo doplněno obrazovým materiálem, nákresy a v neposlední řadě vtipnými komentáři přednášejícího a mnozí tuto přednášku hodnotili jako nejlepší z celého cyklu.