29. 11. 2017 se opět sešli v prostorách vysokomýtské ,,vodárny“ zájemci o problematiku stavařiny, a to jak z řad odborníků, tak i laické veřejnosti.

Ing. arch. Barbora Šedová zde přednášela na téma (ne)tradičních staveb. Ano, závorka je zde na místě, neboť to, co dnes vidíme jako netradiční stavební materiály, bylo v minulosti zcela tradiční: kámen, dřevo, sláma, hlína (udusaná i pálená), rákos, plevy, seno. Při jejich zpracování odváděli naši předci kvalitní a precizní práci, jakou dnes mnohdy nevidíme, i když máme pravidelné tvárnice…

Do 60. let 20. stol. se stavěly chalupy z lokálního lomového kamene, dřeva  a pálených tašek (bez vody, WC), pak se  většinou změnily v objekty rekreační.  Mladšími sourozenci činžáků se staly nám všem tak známé paneláky, v 90. létech nastoupilo tzv. podnikatelské baroko.

Tradiční materiály dnes opět získávají na významu, klademe důraz hlavně na požadavky ekologie, udržitelnosti a energetické nenáročnosti. První certifikovaný pasívní dům v ČR je z roku 2003.

Druhá část přednášky byla věnována slaměným domům, které najdeme i v našem okolí. Mají většinou organické tvary, bývají též kruhové (ty vycházejí z mongolské jurty), mohou mít i tradiční podobu. I ony musí splňovat požární předpisy. Omítka takových domů je z hlíny, slaměné řezanky, která plní funkci pojiva, a kravského hnoje, který je hydrofobní.

O tom, že původním materiálům rozhodně neodzvonilo, svědčí návrat rákosových střech, výroba ekopanelů, ekovláken a izolací ze lnu, konopí a ovčího rouna.