Nezvládáš dojít k cíli, odpočíváš každou chvíli, občas rád si cestu zkrátíš, když nemůžeš tak…
Tato písnička podle mého názoru charakterizovala náš sportovní kurz od 12. 9. do 15. 9. 2018. Soustředění obsahovalo mimo jiné i Tour de Vysoké Mýto, které se dělilo na dvě etapy. Hned po startu, kde už nebyly maminky s kapesníčkem, se peloton rozštěpil do tří skupin. Mediální pozornost se nejvíce zaměřovala na tým Sky, který tam měl svého „nosiče vody.“ Peloton se třemi skupinami projížděl mnoha vesnicemi, lesy, luky, přes mosty i pod nimi až dojel do Kostelce nad Orlicí. Cílová stanice byla v Autokempu Orlice, kde jsme se ubytovali v chatkách. Tím skončila první etapa. Po uvaření oběda, který se bez moc velké nadsázky mohl rovnat tomu michelinskému, jsme se vydali, již bez kol, na místní zámek rodu Kinských a do zoo domácích zvířat v Častolovicích. Zde jsme se vrátili do svých mladých let a poznávali prase, pštrosa, slepici, dokonce i lamu, která zaplavila sociální sítě. Ti nejodvážnější z nás se osmělili ke krmení těchto zvířat.
Následující den byl pro některé nezapomenutelným, neříkám, že kladným, zážitkem. Po odborném proškolení, kde jsme ocenili upřímný výklad instruktora, který nám na rovinu řekl, že po utonutí se u správných vodáků najde pádlo v ruce, jsme nedostali strach, jen jsme se trochu báli. Naštěstí první tulení obrat nám ukázala paní učitelka (samozřejmě zásluhou zkušeného vodáckého instruktora, který nezvládl mírně pravotočivou zatáčku ve stojaté vodě), a tak náš respekt k vodě opadl. Pluli jsme po Divoké Orlici na kánoích asi 20 km do Týniště nad Orlicí. Nekecej a pádluj! Znělo často od našich lektorů, protože „volej“, ve kterém jsme pluli, vyžadoval nejen pádlování, ale také místy vodní turistiku. Toho večera do jedné dívčí chatky přišel nezvaný host, který je sice vyrušil od debaty, která byla o šarmu místního údržbáře, ale zato opět zaplnila sociální sítě. Byl to kocour!
„Chčije a chčije“ jak řekl pan Komárek ve filmu Na samotě u lesa. Měl pravdu, protože v pátek opravdu pršelo. Ten den naše cesta vedla na zříceninu Potštejn. Znaveni asi po 15 km úporné chůze se na obzoru objevil cíl s nápisem nikoli zřícenina Podštejn ale pro mnohé z nás sen: restaurace. Naše studentské účty nejsou zdaleka v tak dobré kondici jako my na kurzu, ale přesto po našem odchodu v nabídce nebyla svíčková ani steak.
Během večerního programu jsme prezentovali naše návrhy měst, které byly navrženy pro co možná nejlepší život. Návrhy byly zajímavé a každý si zadání vyložil jinak. Jeden projekt se zaměřil na to, že veškeré služby bude poskytovat vedlejší město. Jiný vsadil na šťastný bezstarostný život, kde se člověk pořád baví. Ovšem tento projekt nevyhrál. Možná proto, že porota složená z učitelů, moc neocenila night club nebo hektary marihuany a její zpracovatelský průmysl.
Poslední den našeho sportovního soustředění vyplňovala druhá etapa Tour de Vysoké Mýto, která vedla přímo do středu města. Krátce po startu byl avizován defekt u jednoho z jezdců, který se podařilo odstranit ve výborném čase, a jezdec mohl dále usilovat o žlutý trikot. Dále stojí za zmínku počáteční problém s brzdami týmu Sky, kterého prostřednictvím dresu zastupoval spolužák. Naopak Kulhavý se ukázal jako dobrý silniční cyklista, a i v dívčím zastoupení projel cílovou páskou. Ovšem přesné umístění není možné zjistit, protože organizátoři nezvládli nápor fandících maminek, které jezdcům běžely naproti s rozevlátým kapesníčkem přibližně ve 12:00.
Sky, Kulhavý, Prskavec a další sportovci kurzu děkují učitelům za zorganizování a vykonávání téměř všech činností s námi.
Za 2. A Vojtěch Dostál
