Cesta byla trnitá a plná roztaveného lepidla, tupých nožů, titěrné práce, ale především obrovského odhodlání s triumfálním koncem.

Tak co, zkusíme to? Věta, která byla slyšet i letos především od Pavla Šafaříka, se opět citelně promítla do našeho života. Před námi ležel papír s oznámením o každoroční soutěži, kterou pořádá Svaz vývojářů vlnitých lepenek s partnery. Pro tento ročník bylo za úkol postavit z lepenky přehradní hráz. 

Základem je tým, který pracoval ve složení Pavel Šafařík, Pepa Uher, dívčí jemnost dodávala Pája Pechancová a s troškou do mlýna přispěl Vojtěch Dostál. Projektová a pracovní činnost probíhala na vysokomýtském intru. Zpočátku jsme si nebyli moc jistí, co vše má obsahovat přehradní hráz, a tak probíhaly konzultace s těmi nejlepšími odborníky. Tím myslím naše učitele, kteří nám s ochotou vysvětlovali, co je koruna hráze, k čemu je kontrolní šachta atd. Také nám předali spoustu zkušeností, které jsme posléze využili (tento článek bude publikován ještě před pedagogickou radou). 

Z minulých let jsme se poučili, že musíme začít včas, abychom vše stihli dokončit bez velkého stresu a bez nočních prací. Plán je jedna věc, ovšem realita může být jiná. A taky že byla. O velikonočních prázdninách jsme místo pletení pomlázek dělali terén, kontrolní šachtu, vybavení hotelu a Pája, jelikož jí bylo líto, že nemůže malovat vajíčka, malovala a vystřihovala postavičky. Velikonoční prázdniny nebylo jediné období, které jsme strávili u Páji na statku a ochutnávali dobroty, které nám vařila.  

A co jsme to vlastně lepili? Nejprve s velkým zájmem lepenkové štíty, meče, brnění, jejichž pevnost jsme na vlastních tělech testovali,  a dále jako vedlejší produkt přehradní hráz. S ubíhajícím časem jsme však museli bojových aktivit zanechat a věnovat se skutečně vlastní stavbě. Hráz samozřejmě byla zasazená do terénu, který tvořil malebnou krajinu v okolí. Hráz má všechny nutné prvky, jako je bezpečnostní přeliv nebo kontrolní šachta. Vedlejší předností je hotel, který je ukrytý uvnitř hráze. Hoteloví hosté si tak mohou dopřávat dechberoucí výhled z oken vzdušní strany nebo pozorovat líně plující kapry v přehradě z oken návodní strany. Chcete se projít? Žádný problém. Na koruně hráze se nachází parčík s úzkými cestičkami a sem tam lavička.  

Po dokončení díla následoval boj několika kol o finále. Školní kolo jsme vyhráli drtivou převahou. Holt zkušenosti se nezapřou. No, tak to přiznáme. Byli jsme letos jediní na škole. Po první výhře jsme postoupili do celostátního kola, zde bylo 28 týmů, finále se mohlo zúčastnit 6 modelů. Čekání na výslednou zprávu bylo dlouhé, ale o to radostnější. Hurá – jedeme!

Finále se konalo na přehradě Šance u Ostravy. Na místo je velmi špatné dopravní spojení, a tak jsme využili školní mikrobus. I osobního řidiče nám škola poskytla. Školník si nasadil elegantní brýle, lehké sáčko černé barvy, poposunul okénko a přišpendlil plynový pedál k podlaze. 

Uvítání na přehradě bylo velmi pěkné. V lehce noblesním prostředí jsme se neztratili a wellcome drink jsme pili již v oblecích nebo společenských šatech. To už záleželo na každém z nás, co si zvolí. Moderátor pronesl úvodní řeč a zopakoval, že se bude soutěžit o nejlepší model, přepravní krabici, nejpůsobivější prezentaci projektu a blíže nespecifikovanou Cenu Odry. Začaly se prezentovat modely. V našem zastoupení jsme prezentovali všichni kromě Pepy, jelikož byl na zahraniční stáži a zkoumal jadranskou architekturu. Druhá, již soutěžní prezentace, byla na téma využití vlnitého kartónu. Za náš tým prezentoval Vojta. Po prezentaci se již potili porotci, kteří z našeho pohledu měli úkol jasný, ale názory se lišily u každého týmu. Volný čas jsme využili k degustaci pokrmů, které  pro nás připravila cateringová firma.

Tep stoupal. Obsah kyslíku v místnosti klesal. Začalo vyhlašování. Moderátor pronáší slavnostní slova a vyhlašuje nejprve Cenu Odry. První potlesk patří nám. Dále je vyhlášena cena za prezentaci na zadané téma - vyhrála stavební škola Vysoké Mýto.  Protože bylo potřeba, aby se dav naší skupiny a jejich příznivců trochu zklidnil, vyhlásili pořadatelé Cenu za nejzdařilejší přepravní obal. Tato cena putovala do Ostravy. Poté  došlo k vrcholnému bodu akce – tedy k vyhlášení hlavní ceny – ceny za samotný model přehradní hráze. Naše skupina již trochu omámena předchozími uvedenými úspěchy zažívá další přídavek – v této kategorii vítězí Vyšší odborná škola stavební a Střední škola stavební Vysoké Mýto! Radost byla obrovská, a tak nám ani nebyla zima při prohlídce kontrolních šachet v přehradě.

Chtěli bychom poděkovat učitelům, kteří nám nastínili, jak přehrada funguje, otci Pavlíny za pomoc při elektrifikaci modelu a za poskytnutí zázemí pro lepení a vysokomýtskému intru, že nám trpěl nepořádek způsobený lepením stavby. Samozřejmě děkujeme třídní učitelce Janě Břicháčkové. 

Autoři přehradní hráze