V pondělí 24. 6.2019 začala školní exkurze. Sraz byl v jedenáct hodin před….. Ale proč začínat takhle nudně a otřele, když intenzivní zážitky byly již předtím. V úvodu musím říci, že v první části článku popisuji dobrovolný výlet několika spolužáků, nikoliv školní akci.
Strategie třídní učitelky byla jasná. Nabídnout žákům, že mohou jet na výlet o den dříve, oni se vyřádí a na školní exkurzi bude klid. Co bychom pro třídní neudělali, a tak se většina třídy sešla v kempu Mlýn ve Velkých Losinách o den dříve.
Pár spolužáků si dopoledne vyjelo autobusem na Praděd (je mi hloupé psát „vyšlo“, jelikož naše túra začala až na Ovčárně). Nicméně síly jsme vynaložili mnoho, zejména na cestování několika autobusy cestou tam a zpět. K večeru jsme se sešli v kempu i s ostatními účastníky zájezdu (zábavné bylo poslouchat vyměňování si zkušeností o návaznosti autobusových či vlakových spojů a o úspěších či neúspěších při studiu jízdních řádů studentů – není bez zajímavosti, že někteří cestovali více než pět hodin). Holt některé čekají dva roky studia pozemního stavitelství, a tak detailní studium nádražních nosníků není úplně od věci. Před desátou hodinou večerní jsme jako slušní studenti opustili kemp, abychom nerušili noční klid. V tu dobu se začalo stmívat, a protože má autor článku šeroslepost, nemůže dále popisovat děj. Jen viděl dvě modrá blikající světla. V rozmezí asi hodiny. Druhé modré světlo bylo od žluté dodávky, která spolužačku odvážela se zlomenou rukou do nemocnice. V nemocnici již světlo bylo, ale tento článek není určen do bulváru…
Školní výlet začal návštěvou dolní přehrady přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Autobus nás vyvezl k budově hrázného, jehož součástí je informační centrum. Po zhlédnutí krátkého filmu, představující vodní dílo, následovala návštěva podzemních místností, kde se zužitkovává vodní energie na elektrickou. Zde měl průvodce očividně jiný talent, než vysvětlovat turistům podstatu vodního díla, a tak doplňující výklad zajistila učitelka vodohospodářství paní Novotná. Po ukončení výkladu jsme sjeli zpět do areálu Kouty a zkusili jsme místní kuchyni. Poznatek byl takový, že cena byla nepřímo úměrně určená k chuti pokrmu. Když ale víte, že zanedlouho vás čeká několik desítek možná i stovek metrů převýšení, najíte se dostatečně. Pot stékal po našich čelech, převýšení bylo obrovské. Naštěstí lanovka jela asi šest minut, a tak se to dalo vydržet. Po výstupu jsme vystoupali k horní nádrži vodní elektrárny. Zde se nám otevřela krásná panoramata. Viděli jsme Praděd, kopec Velký děd, Sokol, cisternu plnou asfaltu opravující nádrž, Petrovy kameny a další malebné body Jeseníků. Zpáteční cesta už byla v rytmu samby. Rychlá, pestrá a doplněná o skoky. Šli jsme po Bikeové černé dráze. Někdo v žabkách, někdo bos, jiní po zadku. Dole se sešli všichni. Ani jsme nevolali žlutou dodávku. Po příjezdu do kempu se opět začalo stmívat.
Další den pokračoval komentovanou prohlídkou zámku ve Velkých Losinách. Zde již průvodkyně měla perfektní projev a sklidila náš potlesk. Další vzdělávací prohlídkou byla výrobna ručního papíru. Zde jsme se dozvěděli, že ruční papír je evropská rarita a výroba papíru se provádí pořád stejným způsobem a na původních strojích. Na konci prohlídky se tleskalo nejen průvodkyni, ale i naši třídní učitelce Břicháčkové a učitelce Novotné za vedení školního výletu. Jejich hodnocení bylo takovéto „Výlet byl dobrý, až na vaši dnešní velkou únavu.“
Za stmelený kolektiv 2.A Vojtěch Dostál
