Tu představil další z našich absolventů, doc. Dr. Ing. Pavel Fošumpaur, který nyní přednáší na Stavební fakultě ČVUT v Praze.

Nejprve zavzpomínal na svá studia na „vysokomýtské vodárně“, která mu, podle jeho slov, dala velice dobrý základ pro další profesní rozvoj. Teprve nedávno prý zjistil, že jeho předci byli voraři, a tím si vysvětluje, proč ho voda vždy přitahovala.

První část přednášky věnoval historii Labsko – vltavské vodní cesty, kdy připomenul, že lidé už v dávných dobách využívali řeky jako vodní sílu i pro možnost plavby. Prakticky po celu dobu středověku probíhal ,, konflikt mezi mlynáři a plavci“.  K zásadním změnám došlo v 18. stol., kdy za vlády Marie Terezie byl vydán navigační patent (1777), a tak se staly vodní toky majetkem státu, a tedy se o ně také staral. Tehdy lodě pluly po proudu samotížně a proti proudu je tahali koně.

Rozmach plavby nastal ve „ století páry“. Roku 1841 dosedl v Čechách na vodu první parník Bohemia. Splavňování Vltavy a Labe dále pokračovalo regulačními pracemi a v letech 1880 – 1920 budováním tzv. soustřeďovacích staveb, ty tok soustředí do užšího koryta. Později se přistoupilo ke kanalizačnímu splavnění (kaskády pohyblivých jezů) a k měření splavnosti toků. V roce 1896 byla proto zřízena Komise pro kanalizování Vltavy a Labe a o pět let později vydán Zemský vodácký zákon.

Protože ne vše se dá vypočítat, mají v hydraulickém výzkumu stále své místo i modely. Tato věta obrátila pozornost posluchačů k projektu plavební komory Děčín, a tedy k současným otázkám splavňování Labe. Pan docent vysvětlil tvoření modelu plavební komory v jednotlivých fázích, svá tvrzení dokládal výkresy i fotografiemi.  Model musí být velmi přesný, dostatečně únosný, vodotěsný a umožňovat přestavby, proto se odborníci z ČVUT rozhodli, že ho postaví sami. Byla tedy dovezena míchačka betonu, stavební materiál a zainteresovaní vyměnili saka přednášejících za modráky.

V závěru přednášky byla na schématu modelu plavební komory vysvětlena její funkce.