Když jsme se v úterý 1. 10. vydali na geodetický kurz do Horního Jelení, nikdo z nás netušil, že nás čekají 4 dny plné obžerství a měření v pláštěnkách. 

Hned druhý den ráno nás přivítal déšť, který se rozhodl, že nás bude provázet průběžně po celý zbytek pobytu. Chvílemi nám zima lezla až do morku kostí, ale my jsme se nedali. Pláštěnky a deštníky se staly naším blízkým přítelem. Učitelé Vacek a Malý trpělivě vše vysvětlovali, i když nám všem zuby zimou drkotaly.

Nebylo to ale jen o dešti a zimě. Naše dobrodružství mělo i své světlejší stránky. Viděli jsme josefínskou rakvičku a kostel svatého Mikuláše. Dozvěděli jsme se též několik cenných informací, například že někteří spisovatelé (jako například O. Wilde) se vyžívají v drastickém hubení ptáků a že paní učitelka umí barvitě sehrát napíchnutí slavíčka na trn.

Závěrečný večer jsme pak strávili sledováním fotbalu, kdy někteří zjistili, že červenobílá je síla a že fandit sešívaným může najednou sparťan i bohemák. 

Hladem jsme zde rozhodně netrpěli. Naopak naše bříška byla neustále plná k prasknutí. Až na nezapomenutelný smažák jsme si vždy pochutnali. Večerní toustíky a loupáky byly během čtvrtečního večera třešničkou na dortu.

A tak jsme se v pátek vrátili domů nejen s novými znalostmi, ale i s plnými bříšky a spoustou nezapomenutelných zážitků. Teď už jen potřebujeme trochu půstu, abychom se vzpamatovali z toho neustálého hodování. Ale jedno je jisté – na tento geodetický kurz budeme vzpomínat ještě dlouho.