Vltava, česká národní řeka, přilákala velký počet posluchačů na další (vletošním školním roce poslední) přednášku zcyklu Voda je život. Přednášejícím byl loňský absolvent jednooborového maturitního studia Pavel Kopáč, podporovaný zde mohutnou klakou svých spolužáků.
Nejprve vysvětlil, že jméno řeky je původu germánského. Wilth – ahwa znamenalo totiž divoká, prudká. Kosmas ve své kronice užívá pojmenování Wiltawa a od 13. století se mění na Wltaua.
Její délka je 430 km a povodí má rozlohu 28090 čtverečních kilometrů.
Zajímavostí je tzv. mělnický paradox. Při soutoku dvou řek je tradičně ponechán název té, která má vonom místě větší průtok. Ačkoli u Mělníka je to Vltava, tok dál pokračuje jako Labe. Je to způsobeno asi tím, že kolem Labe byla větší obydlenost a také se jedná o řeku mezinárodní.
Už od dob minulých byly vodní toky považovány zhlediska cestování za nejlepší, využívala se splavnost a při zámrazu fungovaly jako klasická cesta.
Prvními plavidly byly monoxyly, vyrobené pomocí ohně zjednoho kusu kmene. Později nastoupily vory tvořené ,,prameny“ zklád. Prvním větším plavidlem byl naháč. Loď bez výstroje, která dovezla sůl, pak byla prodána na palivo a plavci se vraceli po svých zpět. O něco vybavenější byl šinágl smalou kajutou a kormidlem, které bylo vzhledem kponoru velké, a musela na něm stát bedna skamením.
Všichni jistě známe píseň Za vodou, za vodou, za vejtoňskou hospodou… Ano, právě vPraze Na Výtoni bylo to nejznámější přístaviště.
Parníky byly poměrně nákladnou záležitostí. První český parník nesl jméno primátora Ditricha, jeho posádku tvořilo asi sedm lidí. Občas docházelo kexplozi parního stroje a následkem toho ke zničení celého parníku. Lodě zvané Maďarky sloužily jako hydrobusy pendlující mezi Československem, Maďarskem a Francií.
První plavební zákony byly vydány už za vlády Karla IV. Splavnění Vltavy podporoval i Ferdinand I. a za Ferdinanda III. došlo ke splavnění Svatojánských proudů (dnes Štěchovická přehrada).
První plavební komoru vČechách zkonstruoval Ferdinand Schor, její rozměry jsou 26,5 x 5 m, a existuje dodnes.
Otcem myšlenky o vltavské kaskádě byl Ing. Josef Bartovský. Po postavení přehrad Vraný a Štěchovice přišel Únor 1948 a původní myšlenku nahradilo, tehdy tak typické, veledílo Slapská přehrada. Ta měla vyrábět elektřinu a plavební komoru neměla. Od 60. let přibývají Orlík, Kamýk či Hněvkovice. Vltava jako taková byla dlouho nesplavnou řekou, před deseti lety začala realizace splavňování pro účely rekreace.
Vše vyřčené bylo doplněno obrazovým materiálem, nákresy a vneposlední řadě vtipnými komentáři přednášejícího a mnozí tuto přednášku hodnotili jako nejlepší zcelého cyklu.
