29. 11. 2017 se opět sešli vprostorách vysokomýtské ,,vodárny“ zájemci o problematiku stavařiny, a to jak zřad odborníků, tak i laické veřejnosti.

Ing. arch. Barbora Šedová zde přednášela na téma (ne)tradičních staveb. Ano, závorka je zde na místě, neboť to, co dnes vidíme jako netradiční stavební materiály, bylo vminulosti zcela tradiční: kámen, dřevo, sláma, hlína (udusaná i pálená), rákos, plevy, seno. Při jejich zpracování odváděli naši předci kvalitní a precizní práci, jakou dnes mnohdy nevidíme, i když máme pravidelné tvárnice…

Do 60. let 20. stol. se stavěly chalupy zlokálního lomového kamene, dřeva a pálených tašek (bez vody, WC), pak se většinou změnily v objekty rekreační. Mladšími sourozenci činžáků se staly nám všem tak známé paneláky, v90. létech nastoupilo tzv. podnikatelské baroko.

Tradiční materiály dnes opět získávají na významu, klademe důraz hlavně na požadavky ekologie, udržitelnosti a energetické nenáročnosti. První certifikovaný pasívní dům vČR je zroku 2003.

Druhá část přednášky byla věnována slaměným domům, které najdeme i v našem okolí. Mají většinou organické tvary, bývají též kruhové (ty vycházejí zmongolské jurty), mohou mít i tradiční podobu. I ony musí splňovat požární předpisy. Omítka takových domů je zhlíny, slaměné řezanky, která plní funkci pojiva, a kravského hnoje, který je hydrofobní.

O tom, že původním materiálům rozhodně neodzvonilo, svědčí návrat rákosových střech, výroba ekopanelů, ekovláken a izolací ze lnu, konopí a ovčího rouna.