Ve středu 26. března 2025 ožilo brněnské výstaviště napětím a řemeslným umem – proběhlo zde finálové kolo 13. ročníku Mistrovství České republiky oboru truhlář. Mezi soutěžícími nechyběl ani náš student Jiří Chalupný, který si účast v republikovém finále vybojoval díky úspěchu v regionálním kole soutěže. Společně s dalšími 17 nejlepšími studenty truhlařiny z celé ČR a 6 soutěžícími z partnerských škol z Maďarska, Polska a Slovenska, bojoval o titul Mistr republiky v oboru truhlář!
Hlavním úkolem soutěže bylo během pěti hodin zhotovit dětské schůdky z borové spárovky a borových vlysů. Každý účastník musel pečlivě dodržet zadání a spojit nohy, luby i nášlapy schůdků pod různými úhly pomocí čepových spojů a bukových kolíků. Kromě samotné kvality provedení výrobku odborná porota hodnotila také těsnost spojů, kvalitu broušení a dodržování bezpečnosti práce.
Mistrovství očima Jiřího Chalupného: Napětí, výzvy a zkušenosti
Jak jste se na soutěž připravoval?
„Nejdřív jsem si připravil potřebné nářadí, které mám doma, a pak jsem na praxích trénoval konstrukční spoje. Nakonec jsem několikrát vyrobil celý výrobek, abych si byl jistý, že vše zvládnu.“
Co vás během soutěže nejvíce překvapilo?
„Technologické postupy ostatních soutěžících a také hoblice – byly nižší a menší, než na jaké jsem zvyklý.“
Byl jste nervózní?
„Ano, a pořádně! Takovou nervozitu jsem snad nikdy nezažil.“
Co byla největší výzva?
„Udržet klid a nerozhodit se, když se něco nepovedlo.“
Inspiruje vás soutěž k dalšímu zlepšování?
„Určitě! Chci lépe zvládat stres a ještě lépe se připravovat.“
Jak byste ohodnotil obtížnost zadání na stupnici 0–10?
„Asi 8 – nebylo to jednoduché.“
A jak to vidí mistr Tomáš Rusín?
Jak probíhala příprava na mistrovství?
„Soutěžící dostali výkres výrobku už předem, takže měli možnost si jej několikrát vyrobit. Jirka ho například vyrobil desetkrát na regionální kolo a osmkrát na finále.“
Jak hodnotíte náročnost zadání?
„Na první pohled se zdálo jednoduché, ale pět soutěžících ho nestihlo dokončit v časovém limitu, což svědčí o jeho obtížnosti. Navíc museli pracovat pět hodin v kuse, bez pauzy.“
Pociťoval jste na Jirkovi nervozitu?
„Zpočátku ne, ale s postupujícím časem byla dost znatelná.“
Jaké byly vaše dojmy z organizace soutěže?
„Byly tam drobné organizační nedostatky, ale nic, co by zásadně ovlivnilo soutěžící. Celkově šlo o skvělou akci, kde se soutěžilo nejen o prestiž, ale i o hodnotné ceny – první tři místa si odnesla ruční elektrické nářadí v hodnotě 30 000 Kč. Oceňuji také, že malou odměnu dostali i ti, kteří se neumístili na stupních vítězů.“
