Tu představil další znašich absolventů, doc. Dr. Ing. Pavel Fošumpaur, který nyní přednáší na Stavební fakultě ČVUT vPraze.

Nejprve zavzpomínal na svá studia na „vysokomýtské vodárně“, která mu, podle jeho slov, dala velice dobrý základ pro další profesní rozvoj. Teprve nedávno prý zjistil, že jeho předci byli voraři, a tím si vysvětluje, proč ho voda vždy přitahovala.

První část přednášky věnoval historii Labsko – vltavské vodní cesty, kdy připomenul, že lidé už vdávných dobách využívali řeky jako vodní sílu i pro možnost plavby. Prakticky po celu dobu středověku probíhal ,, konflikt mezi mlynáři a plavci“. Kzásadním změnám došlo v18. stol., kdy za vlády Marie Terezie byl vydán navigační patent (1777), a tak se staly vodní toky majetkem státu, a tedy se o ně také staral. Tehdy lodě pluly po proudu samotížně a proti proudu je tahali koně.

Rozmach plavby nastal ve „ století páry“. Roku 1841 dosedl vČechách na vodu první parník Bohemia. Splavňování Vltavy a Labe dále pokračovalo regulačními pracemi a vletech 1880 – 1920 budováním tzv. soustřeďovacích staveb, ty tok soustředí do užšího koryta. Později se přistoupilo ke kanalizačnímu splavnění (kaskády pohyblivých jezů) a k měření splavnosti toků. Vroce 1896 byla proto zřízena Komise pro kanalizování Vltavy a Labe a o pět let později vydán Zemský vodácký zákon.

Protože ne vše se dá vypočítat, mají vhydraulickém výzkumu stále své místo i modely. Tato věta obrátila pozornost posluchačů kprojektu plavební komory Děčín, a tedy ksoučasným otázkám splavňování Labe. Pan docent vysvětlil tvoření modelu plavební komory vjednotlivých fázích, svá tvrzení dokládal výkresy i fotografiemi. Model musí být velmi přesný, dostatečně únosný, vodotěsný a umožňovat přestavby, proto se odborníci zČVUT rozhodli, že ho postaví sami. Byla tedy dovezena míchačka betonu, stavební materiál a zainteresovaní vyměnili saka přednášejících za modráky.

Vzávěru přednášky byla na schématu modelu plavební komory vysvětlena její funkce.