1. ročník na lyžích

čtvrtek, 25 leden 2018 21:59 | Mgr. Eva Odložilová

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je hotel Sněžník. V noci je docela obyčejný, ale sotva ho ráno probudí vůně snídaně, začnou se tam dít podivuhodné věci.

V sedm hodin nás vzbudila služba složená ze dvou účastníků elitního lyžařského kurzu, která měla na starosti udržovat pořádek na chatě. Ranní rozcvička byla velmi oblíbená. Vždyť už jen to, že vás někdo vyžene z krásně vyhřátého, ponožkami a botami ovoněného pokoje na ten „studeně“ čerstvý vzduch, je krásná představa. Naše ztracené kalorie jsme záhy doplnili vydatnou snídaní, která probíhala formou švédských stolů.

V devět hodin začínalo naše působení na dolnomoravských svazích. Byli jsme rozděleni celkem na čtyři skupiny. Tři formace podle sjezdového umění zaujímali lyžaři a čtvrtou sjezdoví povaleči – snowboarďáci.  Denní výcvik byl dvoufázový s přestávkou na oběd v našem hotelu. Skibus nás odvážel zpět na chatu okolo čtvrté hodiny.

Každý večer jsme měli možnost slyšet zajímavé přednášky: jak mazat lyže, poskytnout první pomoc, jaká je pracovní náplň vojáka (přednášku nám přednesl náš snowboardový učitel a zároveň voják z povolání) nebo co obnáší práce člena Horské služby. Posledně jmenovanou přednášku prezentoval vysloužilý člen Horské služby. Některé spolužačky však zpočátku očekávaly namakaného borce v upnutém tílku. Jejich očekávání byla nakonec vyslyšena, když zásah aktivních členů horské služby okusily na vlastní kůži.  Nutno dodat, že toto privilegované setkání se podařilo pouze jedné spolužačce. Zajistila jí to cizí hrana snowboardu, která se setkala zrovna s čerstvě depilovanou holení.

Rád bych ještě navázal na první odstavec, tedy na počasí. Teploty spíše odpovídaly pozdnímu březnu. Za mlhou hustou se skrýval technický sníh a mimo sjezdovky dotvářely atmosféru březnového lyžování trsy zelené trávy. Podmínky opravdu nebyly jednoduché, ale s pomocí instruktorů jsme je společně zvládli a užili si dobré lyžování.

Vojtěch Dostál

Mobily nám ukazovaly okolo půl osmé, když jsme v neděli 7. 1. vyjížděli z Vysokého Mýta směrem na Dolní Moravu. Všichni byli rádi, že nemusí celý týden do školy, a proto byla v autobuse velmi příjemná atmosféra. Za zvuku hrajících písniček jsme dojeli k určenému hotelu Sněžník, ze kterého bylo vidět na sjezdovku. Konečně jsme zahlédli sníh a většině z nás se rozzářila očička, jako kdybychom sníh nikdy předtím neviděli. Z autobusu jsme si vzali tašky. Lyže a snowboardy jsme odnesli do lyžárny.

Všech 30 účastníků našeho kurzu mělo kde spát, takže nikdo nemusel noci strávit pod širým nebem (i když speciálně těm, co se koupali v řece, by to možná nevadilo).

Každé ráno v 7 hodin byl budíček a 15 minut po něm se konala rozcvička (pod pojmem rozcvička jsme pochopili: rozespalí, někteří ještě v pyžamu, vylezme před hotel, udělejme pár cviků (pokud vůbec) a pojďme zpět). Následovala snídaně - teplý čaj/káva/mléko, rohlíky, salámy, sýry, párky, chleby ve vajíčku, máslo, kuličky, kukuřičné lupínky a tak dále.

Každý den o půl deváté jsme nasedli do skibusu a hurá na sjezdovku. Každé dopoledne (kromě pátku) jsme lyžovali přes 3 hodiny, což bylo docela unavující a proto jsme se vždy těšili na oběd. Jenže po obědě nás zase čekal stejný scénář. Od půl druhé do půl čtvrté jsme opět jeli lyžovat (co taky čekat, když je to lyžařský kurz, že ano). Každý večer jsme únavou padli do postele.

I přestože jsme nezažili nejlepší podmínky k lyžování (sníh byl těžký a jedno dopoledne lilo jako z konve), lyžák jsme si užili na plné čáře. Poznali jsme se zase o něco víc a všechny zážitky bychom si zopakovali znovu.

Markéta Hofmanová